Strašilky

Pokud se rozhodneme chovat strašilky, prvním a nejdůležitějším krokem je vybrat správný druh. Jelikož v dnešní době je k dostání opravdu široká škála různých strašilek, není to nic snadného. Doporučuji vybírat především podle velikosti. Přesněji řečeno podle velikosti terária, jaké máme v plánu si pořídit, bychom měli vybírat druh strašilky, pro niž je tato velikost ideální

 Obecně platí, že terárium by mělo být minimálně 3x vyšší než je maximální délka strašilky. Výška je nejdůležitějším parametrem, jelikož strašilky potřebují dostatek prostoru ke svleku. Pokud zvolíme nízké terárium, může dojít ke špatnému svléknutí strašilky, což bude mít za následek její deformaci. Jestliže pořídíme terárium moc malé pro náš počet jedinců, mohou svékající se strašilku ostatní strašilky shodit z větvičky, což pravděpodobně skončí jejím úmrtím. Zajímavým faktem je také to, že největší terárium potřebují strašilky v subadultním stádiu, po posledním svleku jim stačí i menší, jelikož nehrozí nebezpečí úmrtí následkem špatného svleku.

Pro malé a méně aktivní druhy jakou jsou Pylaemenes guangxiensis nebo Epidares nolimetangere nám postačí terárium cca 20x20x20cm. Pro středně velké druhy jako Aretaon asperrimus postačí terárium přibližně 30x20x30. U největších druhů, mezi které můžeme zařadit například Diapherodes gigantea nebo Eurycantha calcarata je nutné počítat s teráriem výšky minimálně 50 centimetrů, ale doporučuji spíš více. Rozhodně platí že větším nic nezkazíme.

Při nákupu strašilek bychom měli vědět, zda se daný druh rozmnožuje pohlavně nebo nepohlavně. V prvním případě koupíme bud obojí pohlaví (pokud lze poznat), nebo dostatečné množství jedinců (pokud pohlaví nelze poznat – nymfy jsou například ještě mladé). Já považuji za dostatečné množství aspoň 10 jedinců. V druhém případě má prodejce nejspíš jen samičky, a tedy počet kusů záleží jen na velikosti terária. Druh strašilek můžeme také zvolit podle ceny, která nám napovídá, jak velká je obtížnost chovu. Rozhodně doporučuji začít spíš s druhy, kde se cena pohybuje kolem desetikoruny, než s náročnějšími kde se ceny pohybují ve stovkách.

Pokud máme terárium a strašilky, stačí už jen keř ostružiníku v okolí našeho bydliště a můžeme se pustit do chovu. Přes léto dávám strašilkám kromě ostružiní i maliní, s kterým je snadnější manipulace, ale uvadá mnohem rychleji než ostružiny. S touto potravou si vystačí většina strašilek. Několik druhů je schopno kromě ostružin a malin konzumovat i jiné rostliny, ale já používám výhradně tyto dvě. Mezi výjimky, u kterých si s ostružiním nevystačíme, patří například druh Peruphasma schultei, tato strašilka se živí především listy ptačího zobu.

Ted už jen do terária dáme sklenici s vodou, do ní krmnou rostlinu a na ní strašilky. Jelikož jsem příznivcem co nejpřírodněji vypadajících terárií, mám na dně každého terária malou vrstvu kokosového vlákna a sklenice jsou vloženy do stojánku s přírodního dřeva. Stojánky jednak vypadají dobře, a krom toho pomáhají se stabilitou skleničky, takže nehrozí, že se převrhne.

Jediná údržba terárií se strašilkami spočívá ve výměně krmné rostlin a rosením. Já osobně rosím všechny terárka denně. Jednou za čas je také vhodné vyměnit vrstvu na dně, nebo aspoň část ubrat, jelikož větší množství exkrementů může způsobovat plesnivění. Tuto operaci ale provádím pouze párkrát do roka, podle potřeby.

Pokud se nám bude v chovu dařit, pár týdnů (někdy i měsíce) po dospělostním svleku se můžeme dočkat vajíček. Samičky mohou vajíčka buď lepit, zasouvat do substrátu nebo pouštět/vystřelovat do prostoru. Ve svém chovu mám jen strašilky, které kladou 2. a 3. způsobem. Navíc pokud samička, která patří k zasouvacímu typu, nemá pro tuto činnost dobré podmínky (nádobu s vlhkou hlínou), pokládá vajíčka na zem jako 3. typ. Vajíčka můžeme nechat v teráriu nebo inkubovat zvlášť. Já většinou nové druhy inkubuju v krabičkách a pokud v první generaci zjistím že jsou schopné se líhnout i v teráriu, tak v další se už inkubací nezabývám. Vajíčka inkubuju v krabičkách, buďto na kokosovém vláknu, nebo na síťce do oken, případně u některých druhů se mi i osvědčila inkubace na ubrousku. Vajíčka podle potřeby rosím, aby byla vlhká, ale ne mokrá (podle počasí každý den, nebo obden). Nymfy se podle druhu většinou líhnou za 3-6 měsíců ale někdy se to může protáhnout i třeba na rok.