Zlatohlávci

Chov zlatohlávků se dostává do stále větší obliby. Důvodů je zřejmě několik. Především člověk nemusí mít roky zkušeností, aby se mu podařilo odchovat další generace, jak tomu je u různých jiných terarijních zvířat. Navíc je chov poměrně nenáročný jak na prostor, tak na čas.

Pokud s chovem začínáme, měli bychom si zvolit některý z méně náročných druhů. Podle velikosti druhu, který jste se rozhodli chovat, si pořídíte odpovídající terárium/akvárium. Já osobně chovám všechny zlatohlávky v akváriích, na které jsem si doma vyrobil z kartonu a sítky do oken kryt. Tímto můžeme ušetřit nějakou tu korunu, protože akvária jsou levnější než stejně velká terária, a usnadníme si pozdější manipulaci s hrabankou, jelikož akvárium jen otočíme a vše se nám vysype. Navíc můžeme velikostí otvoru v kartonu překrytého síťovinou ovlivnit vlhkost dle našich potřeb. Bohužel pro větší druhy to není úplně vhodné, protože brouci mají nečekanou sílu a dokáží si víko odklopit (především nosorožíci ale velcí útěkáři jsou i afrikáni kteří patří k nejmenším druhům). Proto plánuji do budoucna vyřešit kryty trochu jinak.

   

Akvárium s krytem

Pro menší a neaktivní druhy jako jsou Pachnodi nám postačí i terárium 20x20x20cm, ve kterém můžeme chovat desítky jedinců. Pro větší a aktivnější jako DDL, CHPC nebo třeba Gideony bychom měli mít větší (plocha minimálně 20x30cm nebo víc podle počtu jedinců). Nesmíme zapomínat, že výška substrátu by měla být asi 10 centimetrů (většině druhů stačí i méně ale může se to projevit na menším počtu potomků, velké druhy by měli mít spíš 15cm a víc). U zlatohlávků používám hrabanku, kterou si sám nasbírám přes léto v lese, případně jsem i kupoval na internetu. Jelikož jsem se právě přestěhova doufám že si brzo budu hrabanku ve velkém připravovat a drtit sám. Momentálně je jedinou úpravou odstranění kamenů a velkých suchých listů. Navíc trochu rozdrtím kousky dřeva, které tam jsou. Samotný trouch přidávám jen občas a v malém množství. U nosorožíku je to naopak, většinu chovného substrátu tvoří trouch a jen malá část hrabanka, která je důležitá u malých larev, později se může úplně vypustit.

Samičky zlatohlávků kladou do substrátu vajíčka o velikosti asi 1-3mm, z kterých se za několik týdnů vylíhnou larvy. Vajíčka nechávám v chovném akváriu, ale jednou za čas (3-4 týdny) prohlédnu hrabanku a vyndám larvy, které přendávám do chovných nádob. K tomuto účelu využívám plastové krabičky o objemu asi 0,5 až 30 litrů, výjmečně i filmovky. Menší nádoby používám pro první stádia nebo případně pro kanibalistické larvy, které chovám raději zvlášť. Ve větších chovám skupiny tolerantních druhů.

Larvy za život projdou celkem třemi stádii (L1,L2,L3). Délka larválního vývoje se liší podle druhu zlatohlávků a podle podmínek chovu (teplota, množství larev pohromadě, příkrmy). U menších druhů může tato fáze trvat jen 3-4 měsíce, u středních 6-7 měsíců. U velkých druhů, především pak nosorožíků a roháčů to může trvat i víc jak rok (někdy údajně i přes 2 roky). Larvy se primárně živí substrátem, ve kterém žijí. Proto bychom měli myslet na dostatečnou zásobu, především v zimních měsících. Jako příkrmy je možno používat například kočičí granule, čínské zelí, sušené bílky nebo hnůj. Musíme však pamatovat na nebezpečí z plísní a rozmnožených roztočů. Proto můžeme larvám předkládat jen tolik potravy, kolik zkonzumují do  několika dnů. Pro začátečníka může být obtížnější odhadnout ideální množství příkrmu. V tomto případě rozhodně platí že méně je někdy více. Méně příkrmu neznamená prakticky žádný problém, ale více nám může vážně ohrozit chov množstvím roztočů nebo plísní. 

 Pro dokrmování používám především kvalitní kočičí granule (Taste of the Wild), které ale larvy musí zkonzumovat do 2 dní jinak začínají plesnivět. U méně žravějších používám čínské zelí, které vydrží mnohem déle. K chovu larev ještě podotknu, že je také důležité pohlídat správnou vlhkost. Chovné nádoby by měli mít dírky pro větrání, aby se hrabanka nezapařila a jednou za čas je dobré substrát prohrábnout a porosit.

Dalším stádiem v životě zlatohlávka je kokon. Larva pomocí okolní hlíny a výkalů utvoří pevnou schránku, kde probíhá její další vývoj. Pro chovatele to většinou znamená konec starostí, jelikož od této chvíle již nemusíme vlhčit a jen čekáme. Pokud máme v chovné nádobě velké množství larev, které nejsou stejně staré, můžeme kokon přesunout jinam, abychom chovnou nádobu mohli dále „obhospodařovat“ jako dřív.  U některých druhů je nutné kokony držet ve snížené vlhkosti (DDL) nebo dokonce v naprostém suchu (Harrisi). Larvy nosorožíků narozdíl od zlatohlávků netvoří oprovdové kokony, jen kolem sebe upěchují hlínu.

Ve chvíli, kdy začnou imaga vylézat z kokonů, začíná nejočekávanější období jejich života. Z chovné nádoby je přemístíme do akvária/terária. Zde pokud možno kromě hrabanky máme i větvičky a kůru, aby mohli zlatohlávci lozit a vyhřívat se. Navíc je dobré nedávat jim potravu na hrabanku, protože si ji mohou zahrabávat, což podporuje rozmnožení roztočů a mušek.  Já sám krmím zlatohlávky téměř výhradně banánem, výjimečně doplněným jiným přezrálým ovocem, které se doma najde. Další možností stravování je Beetle Jelly. Tato krmná želatinová směs chutná většině druhů, ale už jsem se setkal i s odmítáním (C. cornuta). Navíc kupovaná želatina je poměrně drahá. Můžeme si ji uvařit i doma ale já se k tomu uchyluji jen v případě, že mám momentálně velké množství imag, jelikož její trvanlivost je pouze v řádu týdnu a spotřeba brouky je celkem malá.